První plánek modelu P30 se objevil v srpnovém čísle MODELÁŘe v roce 1979. Autorem je známý pan modelář Jiří Kalina. Rozpětí modelu je 762 mm, váha vzhledem k tehdy platným pravidlům neomezující hmotnost. Dnes je stanovená minimální hmotnost modelu bez gumového svazku na 50 gramů. Plánek byl uveřejněn v měřítku 1:2, detaily modelu v měřítku 1:1. Již z prvního pohledu je jasné, že se jedná o jednoduchý model příhradové konstrukce, žebra křídla jsou vytvořena nosníky, vzepětí křídla do V, které je dnes málo k vidění, kdy se používá spíše vzepětí do W. VOP je ploché konstrukce. K plánku je připojen podrobný stavební návod.
Nicméně se domnívám, že model je stavebně jednoduchý a nenáročný. Postavit a zalétat by ho měl zvládnout i začátečník. Osobně bych asi nahradil použitý profil křídla buď na plný, nebo bych jej vytvořil páskovou metodu, jak je obvyklé při stavbě modelů MOř. Stejně tak u VOP a ještě bych doplnil determalizátor. Dnes již samozřejmě použijeme gumu TAN SUPER SPORT. A samozřejmě lepidlo LOVOSA, byť jej lze kupodivu sehnat i dnes nahradíme jiným, případně potáhneme model podle svých zvyklostí. Pak by to při dobrém seřízení a vylétanosti, měl být model schopný obstát i na pořádaných soutěžích.
Tak se podívejme na to, co se psalo v Modeláři 8/1979.
P 30 model s gumovým pohonem
Kategorie P 30 vznikla před několika málo roky v USA a nalézá stále větší oblibu mezi „volnými“ modeláři na celém světě. Stavební předpisy jsou jednoduché: rozpětí křídla a délka modelu nesmějí být větší než 30 palců (762 mm), hmotnost gumového svazku nesmí být větší než 10 g, vrtule musí být standardní plastiková o průměru 240 mm. Žádné omezení hmotnosti modelu či velikostí ploch dává zkušenějším konstruktérům možnost experimentování, použití hotové plastikové vrtule pak zase odstraňuje největší problém začátečníků – zhotovení vrtule (B–jedničky se právě z tohoto důvody nestaly kategorií začátečníků.) Protože i u nás jsou momentálně vhodné podmínky, v prodejnách byl k dostání tenký potahový papír i gumové nitě různých průřezů, jakož i velmi vhodná plastiková vrtule IGRA o průměru 240 mm, považujeme za účelné zkusit kategorii P 30 i u nás.
K STAVBĚ: Výkres modelů jev poloviční velikosti, kromě hlavice, přepážek, trupu a žeber. Nejprve si tedy výkres překreslíme do skutečné velikosti (všechny míry násobíme dvěma). Model je celobalsový, prakticky celý je sestaven z prkének tl. 3 mm.
Křídlo stavíme po polovinách, které po sestavení a začištění slepíme do vzepětí vyznačeného silnou čerchovanou čarou procházející půdorysem křídla. Balsové prkénko ti. 3 mm obrousíme na tl. 2,5 mm a nařežeme z něj balsořezem lišty křídla 1 o rozměru 2,5 x 2,5; stejný průřez mají i lišty 2, z nichž budou žebra křídla. Náběžnou lištu 3 slepíme buď ze dvou lišt 2,5 x 5, nebo jí uřízneme na čtvercový průřez z prkénka tl. 5. Odtoková lišta 4 má rozměr 2,5 x 10. Půlky křídla sestavíme tak, že přišpendlíme lišty 3 a 4 přímo na výkres, potažený tenkou průhlednou fólií či pauzovacím papírem. Zařízneme na přesnou délku spodní lišty diagonálních žeber 2 a vlepíme je mezi lišty 3 a 4. Střední žebro 5 musí být pevnější a je proto sestaveno z lišty 2,5 x 5. Shora přilepíme nosník 6, který uřízneme balsořezem na rozměr 2,5 x 7 a směrem k vnějšímu konci křídla jej obrousíme až na rozměr 2,5 x 5. Žebra shora uzavřeme lištami 2, které jsou vpředu opřeny o lištu 3, v místě přechodu přes nosník 6 shora naříznuty holicí čepelkou a zlomeny. V zadní části je před přilepením obrousíme tak, aby přilehly k spodním lištám 2. Popis vypadá složitě, ve skutečnosti ale jde práce velmi rychle a bez problémů. Po zalepení všech vrchních částí žeber 2 a 5 na ně přilepíme v přední části křídla shora dvě lišty 1, které vytvoří výhodnější nosovou část profilu. Konec křídla uzavřeme žebrem 7 z balsy tl. 2,5, které po řádném zaschnutí lepidla obrousíme tak, aby uzavíralo profil v prostoru lišt 1 (podle výkresu profilů). Obrousíme též náběžnou a odtokovou lištu 3 a 4. Stejným způsobem zhotovíme i druhou polovinu křídla. Oba hotové díly křídla obrousíme uprostřed tak, aby žebra 5 lícovala při vzepětí 80 mm (měřeno na vnějších koncích křídla). Z překližky tl. 1 vyřízneme spojku 8, kterou přilepíme na nosník 5. Spoj řádně zalepíme a necháme dokonale zaschnout.
Vodorovnou ocasní plochu sestavíme stejně jako křídlo: Náběžná lišta 9 je ze dvou lišt 2,5 x 5 (nebo jedné 5 x 5), odtoková lišta 10 má rozměr 2,5 x 8. Žebra 11 jsou sestavena z lišt 2,5 x 2,5, střední žebro 12 je z lišty 2,5 x 5, nosník 13 má rozměr 2,5 x 4, lišta 14 rozměr 2,5 x 2,5. Okrajová žebra 15 jsou ze stejného materiálu jako u křídla.
Trup příhradové konstrukce je sestaven z lišt 16 a 18 o průřezu 3 x 3. Nejdříve sestavíme dvě shodné bočnice, které zesílíme v přední části a v místě zadního závěsu svazku dílem 17 z balsy tl. 3. Bočnice po začištění nařízneme u zadního závěsu svazku a nalomíme je tak, aby se na konci dotýkaly. Bočnice přiložíme rovnou spodní stranou na výkres a vlepujeme mezi ně příčky 18 (16 kusů) o stejné délce. Potom zalepíme příčky v zadní části trupu. V místě zadního závěsu svazku vylepíme trup zespodu balsou tl. 3; shora jej necháme otevřený pro lepší přístup ke svazku. Přední přepážku 19 vyřízneme z překližky tl. 1 a přilepíme ji zpředu na trup, přičemž dodržíme sklon 5°. Lišty 20 o průřezu 3 x 3, tvořící lože křídla, přilepíme na trup až po jeho potažení papírem.
Hlavice 21 je slepena z prkének balsy tl. 3. Zezadu na hlavici přilepíme vedení 22 z překližky tl. 3, které musí přesně zapadat do otvoru v přepážce 19. Hlavici obrousíme spolu s trupem do tvaru podle výkresu.
Hřídel vrtule 23 i závěs svazku 24 ohneme podle výkresu z ocelové struny o průměru 1,2 (na závěs 24 navlékneme bužírku). Pouzdro hřídele 25 z kovové trubky vhodného průměru zalepíme do hlavice. Ložisko vrtule 26 může být kuličkové nebo složené ze tří polyetylenových podložek, v nouzi může být i z korálku. Vrtuli 27 nasuneme na hřídel, jehož přední konec potom ohneme do pravého úhlu podle výkresu; přebytečný drát odštípneme. Zadní závěs svazku 28 jez bambusového kolíku o průměru 3.
Svislá ocasní plocha je z lišt 29 o průřezu 3 x 3, díl 30 stejně jako podložka výškovky 31 o rozměru 20 x 80 (v půdorysu trupu není zakreslena) jsou z balsy t1.1 a jsou nalepeny na trup až po jeho potažení.
Potah modelu je z tenkého papíru, který lepíme ke kostře lepidlem Lovosa nebo řídkým vypínacím nitrolakem. Impregnace potahu je ze tří vrstev řídkého vypínacího nitrolaku, díly není třeba zakládat do šablon, neboť konstrukce nedovoluje zborcení ploch.
Pohon modelu je z 8 nití gumy Pirelli o průřezu vlákna 1 x 3, délka svazku je 400 mm, hmotnost namazaného svazku nesmí překročit 10 g. Po zaběhnutí lze s vrtačkou natočit do svazku až 500 otoček. Průřez svazku je 24 mm2; lze pochopitelně použít i svazek ze šesti vláken 1 x 4 či čtyř vláken 1 x 6. Pro špičkové modely P 30 o malé letové hmotnosti je vhodnější průřez svazku 18 mm2. Pro popsaný model byl silnější svazek zvolen záměrně (hmotnost modelu bez svazku je 50 g).
Zalétání modelu nečiní obtíží, jestliže jsme se řídili stavebním návodem. Křídlo i VOP přivážeme k trupu oky z gumové nitě 1 x 1. Model vyvážíme posouváním křídla po trupu, až zůstane při podepření ve vzdálenosti 45 mm od odtokové hrany křídla v rovnovážné poloze. VOP podložíme ze strany tak, aby pravý konec byl asi o 10 mm výše než levý (při pohledu na model zezadu). Model je tím seřízen do mírných pravých kruhů, První „motorové“ lety zkoušíme asi na 150 otoček. Model by měl stoupat v pravé zatáčce. Není-li tomu tak, vychýlíme podložkou hlavici mírně doprava. Otočky svazku pak postupně zvyšujeme až na 500, kdy má ostře stoupat vzhůru. Po motorovém letu o trvání asi 20 s model klouže s protáčející se vrtulí v mírných pravých kruzích. Dosažení minutových letů by nemělo být problémem, pro létání v termice raději vybavte model doutnákovým determalizátorem, jinak by mohl ulétnout.
Přeji dobrý start této skutečně žákovské kategorii, z níž by zanedlouho mohla vzniknout „gumáčkářská“ obdoba kategorie kluzáků A3.
Jiří Kalina
MODELÁŘ • 8/1979 • 228
Plánek modelu a nová kategorie zaujala asi hodně modelářů, protože již ve 3 čísle MODELÁŘE 1980 byl malý komentář k plánku.
K plánku P-30
(Modelář 8/1979)
Loni jsem podlehl vlivu člena našeho modelářského klubu Antonína Novotného a věnoval jsem hodně času malým modelům na gumu. Stavěli jsme pokojáky, P-3, oříšky, venku létající „mrňousky a tyčkové gumáčky. Nakonec nás velmi, zaujal plánek modelu P-30 od Jiřího Kaliny. Toník ihned překreslil plánek do skutečné velikosti (je to škoda, že právě náborové modely se musí překreslovat) a za pár dní měl model hotový. A ten hned napoprvé a bez velikého seřizování léta! A jak! Na svazek ze 4 nití gumy Pirelli 6 x 1 stoupá strmě jako moto rák a dosahuje časů od 60 s na začátku až po téměř (bez 2 s) dvou minut! Na podzim, k večeru a za mlhy! Hned mne to chytlo za srdce a pustil jsem se také do stavby.
Kalinovo křídlo z tolika Macků se mi zdálo příliš pracné a těžké. Udělal jsem tedy křídlo obyčejné – z žebírek a s pouze jedním hlavním nosníkem. V místě lomení křídel jsem přidal malé překližkové nákližky. Jaké však bylo moje překvapení: moje křídla byla daleko těžší! (a to Toník vybral opravdu lehkou balsu.) Nemrzí mne to, doufám, že se příště zlepším už – jen kvůli tomu pěknému pohledu na malý modýlek šplhající do modré oblohy …
Zdá se nám však, že kupovaná vrtule je na tak silný svazek přece jen trochu malá. Prodávané hřídele pro vrtulový komplet jsou příliš krátké, trubka má strašně veliký otvor – jak to ten Jirka dělá, že mu to všechno pasuje? Přimlouvám se, aby pravidla pro kategorii P-30 byla co nejdříve zahrnuta do našich „Pravidel“.
Lumír Svoboda,
LMK Mělník
MODELÁŘ • 3/1980 • 68
… Pokračování seriálu a možná mnoho dalšího příště.
VaPe